Králíček Jojo pomocí hořko-sladké satiry ukazuje absurditu totalitních ideologií
Blíží se konec druhé světové války. Desetiletý Johannes (Roman Griffin Davis), místními floutky přezdívaný Králíček Jojo, je vychovávaný v malém německém městečku na propagandě a nenávisti vůči Židům. Protože není tak silný, nebojácný a krvežíznivý, jak by správně měl, vytvořil si imaginárního kamaráda Adolfa Hitlera (Taika Waititi). Ten je pro něj emocionální podporou a průvodcem, který mu pomáhá ve všech nesnázích.
Kromě Hitlera má Jojo laskavou matku Rosie (Scarlett Johansson), jež je imunní vůči svádění národního socialismu. Přestože se před vedoucími tábora Hitlerjugend kapitánem Klenzendorfem (Sam Rockwell) a šílenou Fräulein Rahm (Rebel Wilson) tváří, že Nacismus miluje, ve skutečnosti na půdě schovává dospívající židovskou dívku jménem Elsa (Thomasin McKenzie). Když Jojo zjistí pravdu, celý život se mu obrátí naruby.
Ačkoliv měl být základem filmu satirický humor a mělo se tak jednat především o černou komedii, v dost případech tomu tak vlastně není. Snímek je sice vtipný, ale tak nějak trapně. Samozřejmě není nic špatného na tom nebrat Hitlera vážně a udělat si z něj srandu v podobě imaginárního přítele. Adolf je koneckonců opravdu legrační postavičkou a Waititi se ho ujal velmi dobře. Přesto ve snímku chybí jakási vášeň a vkusná humornost, jenž byly například v Diktátorovi od Charlieho Chaplina.
Králíček Jojo má v sobě něco zvláštně nadbytečného. Za každou cenu v některých momentech tlačí na pilu, a tak se z postav, které měly být reálné a autentické, stávají naprostí blbci. Navíc se zde míchá drama s komedií, což má za výsledek někdy až příliš depresivní a nehodící se atmosféru.
Na druhou stranu herecké výkony dětských postav jsou naprosto fenomenální a my se okamžitě vžijeme do role ustrašeného Jojo či rozumnější Židovky Elsy. Vzájemná chemie mezi nimi také funguje na jedničku a jde vidět, že každý monolog či pohyb je přesně tak, jak režisér původně zamýšlel. Scarlett Johansson v roli Jojovy matky tentokrát ale příliš neoslnila a spíše je takovou nadbytečnou postavou (i přesto ji však Americká filmová akademie nominovala na Oscara za nejlepší výkon ve vedlejší roli).
Celkově se jedná o průměrnou černou komedii, která se snaží ze všech možných úhlů dělat srandu z totalitních ideologií. Skvělí dětští herci, zajímavý nápad v podobě imaginárního Hitlera, ale také místy až trapný satirický humor sice na chvilku pobaví, ale ne na moc dlouho. Což je vzhledem k tak zajímavému konceptu opravdu škoda.
