Muzikálovou Čarodějku táhnou hlavní představitelky. Show kolem české verze Wicked spíš zklame
Při premiérovém uvedení muzikálu, které se uskutečnilo v sobotu 14. září, vystoupila v roli zlé čarodějnice Elphaby Elis Ochmanová a v roli dobré čarodějnice Glindy Nikola Ďuricová. Mnoho diváků bylo překvapeno, že si Glindu na premiéře nezahrála její alternace Natálie Grossová. Jak později vysvětlil Janeček, tato volba pocházela přímo od autorů muzikálu.
Vsadit na duo Ochmanová - Ďuricová se ukázalo jako výborné rozhodnutí. Herecky i pěvecky spolu fungují skvěle. Ďuricová dokáže plně rozvinout komediální potenciál své role a nejednou rozesmála celé hlediště. I náročné pěvecké party zvláda s lehkostí a v roli blonďaté princezničky, která však rozhodně není tak povrchní, jak vypadá, je naprosto uvěřitelná. Stejně tak Ochmanová, která vyráží dech ale především skvělými pěveckými party. Suverenita, s níž předvádí i ty nejobtížnější skladby, v kombinaci s její barvou hlasu místy nahánějí husí kůži.
Pokud tedy i ostatní alternace budou fungovat alespoň častečně tak dobře, jako tyto dvě, návštěvníci z představení určitě nebudou odcházet úplně zklamaní. I když jsou právě představitelky dvou hlavních rolí jedinou věcí, která stojí v české verzi Wicked skutečně za vypíchnutí. Ostatní role sice nezklamou, ale ani nedostanou takový prostor k tomu, aby se výrazněji předvedly jak herecky, tak pěvecky. Marian Vojtko v roli Čaroděje naprosto nevyužívá svůj potenciál, role Fiyera, v níž se střídají Tomáš Vaněk a Petr Ryšavý, je zase psychologicky úplně prázdná. Světlana Nálepková jako profesorka Madame Morrible nabízí průměrný standard.
Co se týče té očekávané výpravy, divák bude spíše zklamaný. Kromě letu na koštěti se totiž ničeho zvlášť působivého nedočká. Scéna je sice většinou plná kulis, nicméně celkové vyznění je spíš nesmírně kýčovité. Mohou za to především velké (a velmi barevné) projekce, které jsou navíc dost nevkusné, a místy až přeplácaná světelná show. Všudypřítomné zelené oči pozorující scénu jsou spíš vtipné, než aby někomu naháněly strach. K příběhu navíc vůbec nesedí.
Příliš uchvacující nejsou ani kostýmy. A když už se mezi nimi nějaký zajímavý objeví, rychle zase zapadne v kýčovitém pozadí. Některé scény jsou přitom pojaty skutečně pompézně a divákům se na ně dobře kouká - třeba příjezd do Smaragdového města. Bohužel jsou v menšině. Nepomáhá tomu ani choreografie, která nejenže není úplně zajímavá, ale během premiéry působila company místy nesehraně, což však bezpochyby s větším počtem repríz zmizí.
Dalším problémem jsou pak již obligátní české překlady. Zápasí s tím každý muzikál, jehož hity jsou známější v cizím jazyce, a nevyhnulo se to ani Čarodějce. České přebásnění sice většinu času výrazněji nevadí, nicméně z některých potenciálně hitových písní dělá běžnou nevýraznou vycpávku.
Muzikál Čarodějka se tak může pochlubit skutečně kvalitním hereckým i pěveckým obsazením, pohádkovým příběhem, který je místy skutečně dojemný, a hudbou, jež udělala z Wicked celosvětový muzikálový fenomén. Akorát že není vůbec tak magický a vizuálně uchvacující, tak by člověk od inscenace ze země Oz očekával.
Foto: Muzikál Čarodějka
