Černobíle Nabarvené ptáče. Marhoulův válečný velkofilm je nebývale krutý, přesto snesitelný
Více než půlstoletí po prvním knižním vydání se slavná novela původem polského autora Jerzyho Kosińského Nabarvené ptáče teprve v letošním roce dočkala filmové adaptace, které se zhostil domácí režisér a scenárista Václav Marhoul. Snímek se probojoval do hlavní soutěže prestižního festivalu v Benátkách – a přestože nevyhrál a získal „jen“ studentské ocenění od UNICEF, právem lze tento smělý projekt označit za českou filmovou událost roku.
Útlá literární předloha čítá v českém překladu pouze něco přes dvě stě stránek a navzdory nepříliš velkému rozsahu jde o dějově nesmírně nabitou prózu, která však neobsahuje takřka žádnou přímou řeč.
Příběh odehrávající se během druhé světové války je vyprávěn v ich-formě optikou sotva šestiletého židovského dítěte, které jeho rodiče ve snaze zachránit ho před koncentračním táborem pošlou kamsi na východoevropský venkov, kde se ho ujme postarší pěstounka. Ta však záhy umírá a chlapci nezbývá než se protloukat drsnou krajinou plnou zaostalých obyvatel, kteří ho v lepším případě berou jako neplacenou pracovní sílou, v horším případě ho považují za malého démona, který jim přišel uhranout dobytek. A podle toho s ním taky zacházejí hrubě všemožnými způsoby.
Marhoulův velkofilm zachovává všechny důležité dějové prvky, čímž je roztažen na téměř 170 minut, přičemž pouze miniaturní zlomek tvoří dialogy. Drama přesto ve výsledku není těžkopádné a převážně všechny scény v něm se jeví jako opodstatněné. První dvě hodiny ubíhají plynule a až v poslední části zachycující osvobozování území Rudou armádou začíná ubývat na poutavosti.
Ačkoli židovský spisovatel Kosiński stejně jako hlavní postava prožil válečné období jako dítě, celý příběh je fikce. Přesto historický snímek zejména díky černobílému pojetí působí značně autenticky a surově, obdobně jako Sibiřský deník z roku 2016, jenž se na rozdíl od Nabarveného ptáčete zakládá na skutečných zážitcích lotyšské novinářky Melānije Vanagy.
Režisér se odvážil nevynechat žádnou z explicitních scén násilí a pohlavního styku z knihy, kvůli čemuž někteří diváci na slavnostní premiéře odcházeli ještě před koncem. Záběry ale nejsou primárně šokující, ukazují zkrátka jednu z nejhrůznějších ér lidstva takovou, jaká vskutku byla. Zvlášť silný je moment se transportem, kdy se několika vězňům podaří dostat se z jedoucího vlaku na velice krátkou svobodu a hned na to se vyčkávající venkovani okamžitě vrhnou okrást jejich mrtvoly.
V množství charakterů vesměs důležitých pro posun příběhu najdeme i herecké hvězdy světového formátu, jakými jsou Stellan Skarsgård v roli měkkosrdcatého vojáka nebo Harvey Keitel představující katolického kněze. Obdivuhodný je však především výkon Petra Kotlára, který bravurně hraje strach, úzkost i nabyté odhodlání ústřední dětské postavy. Pozoruhodná je také častá tvář komedií Jitka Čvančarová v netradiční dramatické úloze.
Foto: IMDB.com
