Studio, které vymyslelo Koralínu, hledá Yettiho v dokonalé animaci a zapomenutelném příběhu
Dobrodruh a lovec příšer sir Lionel Frost jednoho dne dostane dopis, který ho přivede na stopu Yettiho žijícího o samotě v lesích Severní Ameriky. Sir Lionel uvidí v Yettim příležitost si udělat jméno v londýnské klubu dobrodruhů, ve kterém ho pro jeho fantaskní výpravy neberou vážně, a vydá se ho Yettiho najít. Ve skutečnosti se ale osamělý americký Yetti snažil najít Lionela, aby ho odvezl do Himalájí, kde doufá, že najde svou rodinu. Frost se mu rozhodne pomoci a společně s emancipovanou cestovatelkou se vydají na cestu kolem světa až do bájného údolí Šangri-La.
Paralela s verneovskou Cestou kolem světa za 80 dní se nabízí, protože se film odehrává ve stejné době jako kniha (anglie koloniální velmocí) a hlavní zápletkou celého příběhu je konflikt Frosta s předsedou klubu dobrodruhů, který se s Frostem vsadí, že nedokáže najít důkaz o žádném Yettim, a pak se mu snaží cestu znemožnit. Velkým rozdílem je vedlejší ženská postava, která je v této verzi samostatná a tvůrci s ní vyrvací klasická romantická klišé dobrodružných příběhů. Bohužel jinak je příběh velmi obyčejný a celkově nezajímavý. Filmu svědčí, že trvá pouze hodinu a půl, takže nestačí nudit, ale hned po skončení projekce divák snadno příběh zapomene.
Režisérovi Chrisi Butlerovi se daří vytvářet animovanou komedii pro menší děti, která je naplněna vizuálními i verbálními vtipy, které se ale po čase začnou opakovat. Jedním z témat gagů je, že Yetti je veliký a těžký, takže rozbíjí věci, nebo že něčemu nerozumí, ale tváří se, že tomu rozumí. Oba vtipy nejdříve fungují, ale protože je film stále pouze opakuje a nikam nerozvíjí, začnou být předvídatelné.
Všechny filmy studia Laika jsou proslulé profesionálně zvládnutou stop-motion animací. Tvůrčí tým Laiky dokáže pokaždé okolo příběhu vytvořit krásný vesmír z technicky dokonalých loutek a stovky scén, mnohé z nichž se ve filmu ukážou jen na pár vteřin, ale každá sama o sobě je působivé vizuální dílo. Studio Laika si za téměř dvacet let své existence vybudovalo pevný styl svých filmů: nic se nesnaží vypadat příliš realisticky, naopak je vše stylizované do pohádkově vypadajících, milých postaviček. Animace je plynulá, někdy i v místech, kde jí to trochu škodí – například všechny scény rvaček a soubojů jsou nezáživné kvůli jejich nepřirozeně přesné choreografii.
Je smutné vidět, kolik práce za filmy studia Laika stojí, jen aby nakonec mohly vzniknout animáky, které sice hezky vypadají a mají mnoho fungujících vtipů a gagů, ale nedokáží se svými scénáři vyrovnat průměrným filmům od studia Pixar a diváci na ně zapomenout hned poté, co odejdou z kina.
