Zelená kniha je odborným návodem na zvládnutí filmového řemesla s jednoduchým příběhem a seriózním podtextem
Při současném stavu západní kinematografie takřka ideální mix. Snímek, který má hudební motiv (jako Whiplash, La La Land...), zabývá se otázkou rasy nebo sexuální orientace (Moonlight, Dallas Buyers Club, Milk...) a popisuje pro černošskou komunitu nelehké období (12 let v řetězech, Selma). Všechna zmiňovaná díla minimálně bojovala o sošku Oscara a Green Book ji dokonce před několika dny vyhrál. Film Petera Farrellyho navíc disponuje dvěma ústředními herci, kteří v minulosti buď cenu Americké filmové akademie vyhráli, nebo byli nominovaní. Kde tedy na oko ideální dílo skrývá své mouchy?
Bývalý vyhazovač Tony "Lip" Vallelonga (Viggo Mortensen) dokáže vyřešit jakýkoliv problém. Jeho pověst přiměje černošského klavíristu Dr. Dona Shirleyho (Mahershala Ali), aby si ho najal jako řidiče a osobního strážce na turné po drsném americkém Jihu 60. let. Oba diametrálně odlišní muži k sobě nacházejí cestu skrze vzájemnou pomoc v nesnázích a smažená kuřata z Kentucky.
Nehledě na jakákoliv nabízená témata či propagované prvky příběhu, snímek Green Book je jedině a jedině o rasismu v Americe. Přátelství na život a na smrt à la francouzští Nedotknutelní je vystavěno až příliš jednoduše, muzika je pouze jakýmsi leitmotivem, a jak chutnají křidýlka plukovníka Sanderse, víme všichni moc dobře sami. Snímek má skvělou atmosféru, pobaví neotřelým vtipem a lidé za něj zcela logicky budou utrácet peníze. Farrellyho road movie ale funguje jako nápoj lásky, který nás silou kinematografie omámí a nechává romanticky zapomenout, že to (znovu) začíná a končí pouze rasovou otázkou na jihu Ameriky.
To, že běloši nebyli na afroamerickou komunitu hodní, ba naopak, jsme viděli v mnoha filmech a mnohdy ještě drsněji. To, že je na světě množství homofobních lidí, to platí pořád. Green Book má štěstí v tom, že je řemeslně skvěle odvedenou prací s úžasnými herci, a proto se nikdo na prosťoučký příběh s hollywoodským happyendem ptát nebude. Sympatie dvojice Ali-Mortensen nad jednoduchou story vítězí po všech stránkách. Ve výsledku je oscarový vítěz mozaikou dokonale sladěných prvků, které mají svou váhu, a tím pádem jako celek fungují. Kdo si ale za rok vzpomene na jednotlivé scény? Pustí si fanoušek Zelenou knihu znovu? To už tak jisté není.
Kvůli zmíněné kombinaci par excellence ale lidé do kina chodí a je fér říct, že si snímek Oscara zasloužil. Mortensen měl smůlu, že se měřil s Ramim Malekem, a kdyby se oba pánové prohodili v kategoriích, trofej by měl právě představitel drzého Itala. Cena za původní scénář nám ale uniká, protože vavříny si zasloužila spíš Favoritka.
Filmový průmysl odjakživa stál na příbězích. V současném světě ale čím dál častěji vítězí motiv zabalený do vtipného a příjemného rubáše. Proto Green Book triumfoval na Oscarech. A protože jde navíc na ruku divákům, proč cokoliv měnit? V závěru jsou to totiž především oni, kdo rozhodne.
