Mercury se vrátil v těle Ramiho Maleka. Jinak ale Bohemian Rhapsody vsadila na jistotu
Životní osudy Freddieho Mercuryho a kapely Queen jsou pro každého z nás více či méně známé. Skoro všichni si vybaví, že frontman této skupiny zemřel na AIDS. Mnozí si vzpomenou, že kapela po několikaleté přestávce zahrála na koncertu Live Aid a zazářila. Snad každý si potom vybaví Freddieho knírek a odvážné kostýmy, nebo videoklip k písni I Want to Break Free, kde se hudebníci převlékli za ženy. Queen zkrátka stále ještě žije téměř v každém z nás a od teď i na plátně.
Bohemian Rhapsody byla experimentem, teď je sázkou na jistotu
Stejně jako kdysi okouzlila fanoušky kapely skladba Bohemian Rhapsody, učaroval zejména českému publiku stejnojmenný životopisný film. Rozdíl mezi nimi je jednoduchý. Když Queen v roce 1975 vydali desku A Night At The Opera s hitem kombinujícím operu a rock, nikdo nevěděl, co z toho bude. Šestiminutový opus mohl jejich slibnou kariéru zpomalit, nebo úplně zastavit. Kdo bude v rádiu poslouchat tak dlouhou písničku s nesmyslnými slovy? Odpověď je, že všichni. I když to bylo nepravděpodobné, vyšlo to. Bohemian Rhapsody se stala vizionářem na rockové scéně.
Film režiséra Bryana Singera, který byl dosud spojený zejména se ságou X-Men, ale zůstal na bezpečné cestě. Bohemian Rhapsody je výborně řemeslně zpracovaná. Každá scéna je v ní z nějakého důvodu. Nejdřív má film diváky informovat a rozesmát, donutí vás, abyste ho měli rádi. Potom vám začne ukazovat, že všechno není tak růžové ani u takové kapely jako byli Queen. Hádky, Freddieho neštěstí v lásce, nemoc, kterou si zpěvák musel projít, vás zkrátka musí dohnat k slzám. A při koncertu Live Aid, si už jenom přejete, aby byl rok 1985 a vy jste mohli vidět Mercuryho v akci.
I kvalitní film může být kýč
Problém je, že přesně tohle je charakteristika kýče, sentimentální přehnané emoce, za kterými se nic většího neskrývá. Možná by místo psychického "vydírání" mohl Singer použít spíš osudy kapely, které by nás překvapili, nebo se snažit vtisknout příběhu nějakou nadčasovou myšlenku. Bohemian Rhapsody navíc do jisté míry stojí na nesmrtelných hitech kapely Queen, které si můžete zpívat i se do jejich rytmu spokojeně vrtět. Bez nich by nikdy neměl v Česko-slovenské filmové databázi tak dobré hodnocení.
Cooper se začíná bát o zlatou sošku
Jedno se ale snímku upřít nedá, Rami Malek. Jeho výkon je téměř geniální. Každý pohyb sedí, každé slovo má přesnou intonaci. Proměna je dokonalá do posledního detailu.
Skvělým příkladem jeho bezchybného převtělení je závěrečná scéna, tedy koncert Live Aid. Zkuste si ve filmu zapamatovat jednotlivé momenty - polibek do kamery, vyplazený jazyk, laškování s kameramanem nebo převzetí mikrofonu. Potom se podívejte na záznam z vystoupení Queenů z této akce. Všechno sedí, doslova všechno. Kostýmy, kulisy a hlavně Rami Malek. Stejné chvíle, stejné momenty, všechno je na svém místě. A i ty plastové kelímky, které ve filmu vypadají jako product placement, tam byly i před více jak třiceti lety a přesně na těhle místech.
Bohemian Rhapsody samozřejmě patří mezi nejkvalitnější snímky této mainstreamové sezóny. Zásluhy ale nelze až tak úplně přičíst tvůrčímu týmu. Patří totiž hlavně Brianu Mayovi, Johnu Deaconovi, Rogeru Taylorovi a samozřejmě Freddiemu Mercurymu. Za to, že žili, jak žili, za to, že se nebáli a nesmazatelně se zapsali do hudební historie, za to, že složili písničky, které budou bavit i za sto let. Příběh, který začal před čtyřiceti osmi, pak ožil zejména díky Ramimu Mercurymu. Tedy pardon Freddiemu Malekovi. Vlastně těžko říct, jak mu teď mají jeho fanoušci říkat.
