Ztratili jsme Stalina: Stalin umírá a diváci se smějí
Sovětské Rusko roku 1953: V ulicích panuje strach. Stalin si vyřizuje účty a provádí Velkou čistku. Statisíce lidí je popraveno. Přesto kult Stalinovy osobnosti stále roste. Až je jednoho rána nalezeno jeho mrtvé tělo. A začíná závod o moc. Nebo snad o přežití?
Jak se režisér Armando Iannucci zhostil britské adaptace francouzského komiksu o Sovětském svazu? Velmi obratně vytvořil velkofilm, který skvěle vypadá, a hlavně dokáže po celou svou délku bavit.
Film dává SSSR velmi bizarní avšak mrazivou atmosféru, na které je založena i velká část humoru. Například sledujeme, jak se zděšené politbyro snaží nad Stalinovým tělem vyřešit problém nedostatku kvalitních doktorů, protože byli všichni zabiti v čistkách. Další humor plyne z pokřivených charakterů Stalinových blízkých. Ztratili jsme Stalina si bere na paškál spoustu historických osobností: od samotného Stalina (Adrian McLoughlin) přes Chruščova (Steve Buscemi) až po šéfa tajných služeb Beriju (Simon Russell Beale). V menších rolích se pak objevují zajímavé herecké osobnosti, třeba Molotova hraje Michael Palin a generála Žukova Jason Isaacs. Film si rozhodně hlavu neláme s tím mít k těmto krutým nemilosrdným postavám nějakou úctu a dělá si z nich nekorektním způsobem legraci, co to jde.
Je osvěžující vidět anglicky mluvený film odehrávající se v Rusku, a přitom slyšet čistou angličtinu bez zbytečného ruského přízvuku. Zároveň je zajímavé, že tato vcelku dosti šílená komedie, která pochopitelně zkresluje realitu za účelem příběhu, dokáže diváky neznalé historie SSSR i poučit. Minimum, co si divák odnese, je zběžný přehled událostí, které se udály po Stalinově smrti, a velmi nepříjemný pocit z toho, jak to v té době v SSSR muselo vypadat.
Jedno je jisté. Jestli Stalin zemřel jen kvůli tomu, aby mohl Iannucci natočit tento film, dobře udělal.
