Queen v Praze: Adam Lambert jako nevlastní otec, kterého se učíte mít rádi
Když v listopadu roku 1991 zemřel Freddie Mercury, který je dosud považován za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků v historii, bylo jasné, že ho v čele kapely nemůže nikdo plnohodnotně nahradit. A není o tom pochyb dodnes. Sám Adam Lambert během koncertů pravidelně zdůrazňuje, že se s ním rozhodně nechce srovnávat. “Jsem fanouškem Queen stejně jako vy! Obdivuji Freddieho. Ten hlas! Byl to výborný skladatel a modní guru,” řekl s úsměvem pražskému publiku, “pojďme si dnes večer na něho společně zavzpomínat.”
Lambert během pražského koncertu, který se uskutečnil ve středu 1. listopadu, ale dokázal, jak kvalitním zpěvákem a extravagantním showmanem je. Jeho neuvěřitelný rozsah někdy sice kazilo horší ozvučení, kdy skoro nebyl slyšet, opět ale ukázal, že v pohodě zvládne jak energičtější rockové pecky, tak klidnější balady. Přesto se samozřejmě srovnáváním s Freddiem Mercurym nevyhne. Sama jsem dlouho přemýšlela nad tím, jak popsat své pocity ohledně něho. Pak jsem narazila na komentář uživatele duchesswannabe pod jedním z videí na Youtube. “Cítím, jako by byl Lambert mým nevlastním otcem. Chci ho nenávidět za to, že přebral místo mého otce, ale tak trochu vím, že je to ta nejlepší možnost, kterou mohla moje matka za těchto okolností udělat.” A to naprosto sedí. Pokud má totiž v čele Queen stanout po Freddiem Mercurym ještě někdo další, pak je to právě Adam Lambert.
Ale zpět k pražskému koncertu. Je totiž rozhodně o čem psát. Kapela si totiž kromě písniček, které možná nezněly tak úderně, jak by si mnozí představovali, připravila pro návštěvníky skutečně velkolepou pódiovou show. Důležitou roli v ní hrál robot Frankie, ústřední postava alba News of the World, jehož čtyřicetileté výročí kapela na turné slaví. Ten návštěvníky vítá a rovněž se s nimi loučí. Je ale zároveň důležitou postavou zbytku koncertu. Když svou obrovskou rukou vyzdvihuje do výšky během sóla Briana Maye, člověku se tají dech. Když na Frankieho hlavě, která začne znenadání vystupovat z pódia, odzpívá Lambert jednu ze skladem, fanouškům vykouzlí úsměv na tváři.
Queeni si s sebou na turné dovezli obrovský ledkový kruh, který se během koncertu zvedá a zase snižuje tak, jak je zrovna potřeba. Obrazovka nechybí ani přímo za kapelou. Velmi působivé jsou rovněž desítky světel sestavených do kruhu, jenž se neustále pohybuje. Spolu s dalšími světelnými efekty doplňují zážitek z koncertu. I když i v případě Queenů by stálo za připomenutí, že méně je někdy více. A když začne najednou z pódia šlehat nekonečné množství laserů, člověk si připadá spíš jako na koncertu Paul van Dyka. Na barevnou duhu, která zaplnila O2 arenu během písně Who Wants To Live Forever, stejně nic nemá.
Co se týče playlistu, kapela své fanoušky nezklamala. Celý set odstartovala písní Hammer To Fall následovanou peckami Stone Cold Crazy a Another One Bites the Dust. Samozřejmě že chybět nemohly ani ty nejslavnější hity jako Don’t Stop Me Now, Somebody to Love, I Want to Break Free, Radio Ga Ga, Bohemian Rhapsody a v závěru samozřejmě We Will Rock You a We Are the Champions. Dostalo se i na píseň od Pink Whataya Want From Me, na bubenickou bitvu Rogera Taylora s jeho synem či na dlouhé kytarové sólo Briana Maye. Těmi kratšími však zdobil celý koncert. Postaral se navíc i o jeden z vrcholů večera - o píseň Love of My Life, kterou, jak je již zvykem, dozpíval s “virtuálním” Freddiem Mercurym.
A v závěru bych nechtěla zapomenout ještě na jednu věc. Přestože do O2 areny dorazila skutečná hudební legenda, rozhodně nedocházelo k jakési izolaci od fanoušků tak, jak je to u současných superstar obvyklé. Kapela k publiku nepromlouvala příliš často, ale když už, působila velmi uvolněně, vtipkovala a mluvila s ním nikoli z patra, ale jako s někým, jehož přízně si velmi váží. A to na tom všem bylo vlastně vůbec nejlepší.
Náhledové foto: Facebook.com/queen, ostatní foto: Barbora Bittnerová
