Moonlight září na boj s osobní identitou, ale bojí se překročit hranice

Oscarový kandidát Barryho Jenkinse předkládá věrný pohled na osamělého jedince v džungli diskriminace a stereotypů. Právo silnějšího ale mělo jít víc ruku v ruce s vyprávěním.

Strach z odcizení a absence pravých přátel. Hrozby ohrožující každého dospívajícího člověka s odlišnou sexuální orientací. Hollywood má rád osobní dramata zasazená do složitého prostředí, kde jen sebemenší odchylka exponenciálně roste. Moonlight je dalším z nich. A ačkoliv by se etapy v životě hlavního hrdiny Chirona daly bez dlouhého váhání zařadit mezi tzv. oscar baites (filmy, které jsou vydávány především za účelem ulovit nominace na ceny Americké filmové akademie), jedním dechem je třeba dodat, že jde o snímek zajímavý a pro černošskou komunitu (a nejen tu) inspirující a surově osobní. Divák tak může litovat jen toho, že samotné téma je silnější než příběh s potenciálem postrádajícím ústa zručnějšího vypravěče.

V drsném zázemí miamských čtvrtí vyrůstá malý černošský chlapec Chiron (Alex R. Hibbert). Osamělý s drogově závislou matkou (Naomie Harris) nachází spásný únik u přátelského Juana (Mahershala Ali) a jeho přítelkyně Teresy (Janelle Monáe). Pomocná ruka vstřícného páru pomáhá Chironovi nejen přežít v ulicích plných narkotik, ale také porozumět otázkám ohledně vývoje jeho samotného. Odpovědi na ně bude hledat ve třech klíčových etapách svého života.

Se sedmičkou nominací na Oscara a získaným Zlatým glóbem za nejlepší drama hlásají tvůrci na plakátech příchod magického filmu, na který jsme čekali roky. S vlnou kritiky na diskriminaci černošských herců v posledních letech jde o celkem logické poselství. Moonlight navíc kombinuje obsazení tmavé pleti s problematikou dospívání - a dokonce dospívání s břemenem utlačování kvůli sexuální orientaci. Gró snímku však souvisí především s postupným vývojem hlavního hrdiny a jeho bolestivým poznáním, že city se za image schovávají jen těžko.

Hloubka tématu je nám postupně předkládána v Chiromových životních fázích, které sdílejí paralelu s Kevinem, přítelem ze školy. Ale zatímco se Kevin dokáže se svým dospíváním a orientací popasovat, Chiroma ovlivní klíčové setkání na pláži víc, než by si myslel. V dospělém věku se v něm bije kontrastní obraz drsného svalnatého dealera s tím stejným osamělým klukem, kterého kdysi nacházela namodralá aura měsíce. Aktuální stav v každém ze tří obrazů (Little - Chiron - Black) je vyobrazen mistrovsky, divákovi se ale nedostávají potřebná intermezza života utvářející jeho osud. Ústřižky příběhu zasáhnou hluboce, části puzzle však znatelně chybí a divák je snad záměrně necháván v nevědomosti. Jenkins jakoby se bál podrobně rozklíčovat vývoj černošského gaye v nepříznivém zázemí a naprosto opačný obraz otce od rodiny, který svou orientaci dokázal schovat na miamské pláži. O to je celý snímek znatelně chudší.

V nominaci na Oscara nechybí ani dvě herecká esa. Naomie Harris je v roli matky-narkomanky velmi přesvědčivá. Mahershala Ali má pro příběh roli spíše nepřímou a nedostává tolik prostoru, aby si pro sošku došel. I když by asociace kritiků v New Yorku a Los Angeles nesouhlasily. Cenu mu totiž již udělily. Větší ohlas by si naopak zasloužili všichni tři herci v roli Chiroma (Alex R. Hibbert, Ashton Sanders, Trevante Rhodes), kteří jsou objevy celého snímku. O speciální ocenění se poté hlásí závěrečná scéna Rhodese s představitelem dospělého Kevina Andrého Hollanda v restauraci. Díky ní má film sílu a daleko lepší hodnocení.

Moonlight totiž jinak svítí jasně, oscarovému lesku však chybí příběh v úplňku.

Moonlight

drama



Ze stejné rubriky

Všechny
1 z 3