Rozpolcený: Čekání na monstrum famózně diriguje vyšinutý McAvoy
Člověk s rozdvojenou osobností čelí velkému vnitřnímu boji. Zmatku a úzkosti z duše rozdělené na dvě části. Ať už Jekyll nebo Hyde, tato psychická porucha našla zalíbení v řadě filmových děl, slavným Psychem Alfreda Hitchcocka počínaje a Tolkienovým Glumem z Pána prstenů konče. Režisér a scenárista M. Night Shyamalan, jak je u něj dobrým zvykem, ale zašel ještě dál. Kevin totiž v sobě skrývá 23 jedinečných charakterů. Všechny se liší nejen svou interakcí s okolním světem, ale také fyzickými dispozicemi. Vyvoleným pro snímek indického umělce se stal James McAvoy, který své telepatické triky z X-Menů tentokrát poněkud přehnal.
Tři studentky jsou uneseny podivným cizincem a uvězněny ve sklepení neznámo kde. Při následném seznámení dívky zjistí, že jejich věznitel Kevin (James McAvoy) je pouze jednou z třiadvaceti dalších osobností v jednom těle. Postupně tak potkávají malého kluka Hedwiga nebo Kevinovu matku Patricii, všechny se stejnou tváří. Zatímco se zoufalé verze Kevinova vědomí pokouší sehnat pomoc u psycholožky, jedna z unesených dívek Casey (Anya Taylor-Joy) chce využít mírnějších charakterů k útěku. Kontrolu však převzali ti silnější a ten nejhorší ze všech se teprve blíží.
Hra emocí a bohatá mimika Jamese McAvoye - na nich především stojí Shyamalanův Rozpolcený. Herecký koncert skotského Profesora X nabízí důkladný pohled na vnitřní dilemata na třiadvacátou. McAvoy je přesvědčivý a z jeho výkonu jde místy mráz po zádech. Není divu, že na něj snímek sází ze všeho nejvíc. O drama se totiž příliš opřít nemůže.
Mistr napětí, jak se přezdívá vizionářskému režisérovi a autorovi, má v dramatické lince pouze jednoho koně. A to příchod strašlivé osobnosti, proti které budou dosavadní charaktery jako z pohádky. Do té doby totiž divák velmi dobře tuší, že se dívkám příliš špatného nestane. Ve výsledku to ale první polovině filmu prospívá, protože tvůrci mají čas seznámit publikum s většinou osobností a také nabídnout dívkám možnosti k útěku. Hororové prvky však působí na výbornou, střih je totiž pro žánr naprosto přesný. A tak se místo dějového napětí nabízí obrazové hry.
Důležitou odbočkou ze sklepení jsou také setkávání Kevina s psycholožkou, která je varována mírumilovnějšími verzemi jeho duše. Paradoxně nejvíc se totiž bojí sám hlavní hrdina, ve skrytu dobrý člověk. Protipólem k postavám McAvoye jsou také vězněné dívky, u kterých rozpoznáme dva prototypy. Dvě vyplašené, unáhlené středoškolačky a moudřejší Casey, která se díky traumatu z dětství snaží Kevinovi porozumět.
Děj se láme s příchodem největšího zla a Shyamalan se nebojí umazat si ruce. Mysteriózní prvek sice v mnohém upozadí McAvoye, ale posune film do velkého finále. Uspokojivý vrchol potom má hlavu i patu, a dokonce nabízí otevřená vrátka v představivosti - stejně jako k možnému pokračování. I když to, společně s odkazem na úspěšné dílo Vyvolený, je spíš hříčkou indického režiséra než nástřelem sequelu. Rovněž jako vědomí, že autor skutečně miluje návštěvy Hooters.
