Dánská dívka: esteticky vytříbená pohádka o dánské bohémě
Názory a přesvědčení stranou, Dánska dívka je snímek, který zkrátka MUSÍTE vidět. Nejen kvůli množstvím nominací na Oscara. Nejen kvůli Modrému lvu z Benátského festivalu. Nejen kvůli přítomnosti mnohotvarého Eddieho Redmayna, který se po loňském oscarovém úspěchu v roli Stephena Hawkinga pustil do další výzvy. Ale především kvůli tomu, že vás film zcela očaruje. Kvůli jeho estetické hodnotě. Kvůli dechberoucím záběrům dánské krajiny a pařížských ulic. Ale samozřejmě také kvůli tomu, že se tento snímek zaručeně stane předmětem společenské diskuze, jejíž musíte být součástí.
Výkony, které předvádí talenty mladé herecké generace, nechávají rozum stát. Kromě oslňujícího Eddieho Redmayna máte tu i perfektně autentickou Aliciu Vikander, jež zasloužila nominaci na Oscara za vedlejší roli, ale také mluvící s britským přízvukem Texasanku Amber Heard nebo Bena Whishawa, oblíbeného Q z bondovek.
Dánská dívka působí jako harmonická, krásná podívaná, podobná těm oduševnělým obrazům dánské krajiny, kterými se ve své době Einar Wegener proslavil. Lehký jako pírko, esteticky vznešený příběh o hledání sebe sama a bolestivém nalezení, doprovázeným tak typickým nepochopením zkostnatělé společnosti.
Nejde ale o zcela bezchybný výtvor režiséra Toma Hoopera, jenž již jednoho Oscara v kolekci má. Dostal ho za nejlepší režii Královy řeči, horkého favorita roku 2011, kde se také vydal do romantizovaného meziválečného období. Dánská dívka je v porovnání s Královou řečí ve velké nevýhodě: jednak neprezentuje britskou královskou rodinu, nýbrž kontroverzní téma, které ani vzdáleně nevyvolává stejný zájem a diváckou sympatii jako koktavý král překonávající vlastní řečovou poruchu. V druhé řadě jde také o snímek, ve kterém hlavní postavy jsou natolik specifické, že je velice nepravděpodobné, že se s některou z nich dokážeme ztotožnit, což v některých případech je klíčem k diváckému zájmu. To, že se Tomu Hooperovi sázka na pro něho cizí dánskou krajinu zcela nevyplatila, vidíme již z Oscarových nominací snímku. Vedle nominace pro Redmayna a Vikander jsou zde pouze dvě „symbolické“: výprava a kostýmy. Eddieho Redmayna však očekává drsný souboj: hlavně v podobě Lea Di Capria, jenž má ke svému prvnímu Oscaru opět pořádně našlápnuto díky roli v The Revenant (Zmrtvýchvstání).
Hlavním problémem Dánské dívky je ale nepropracovaný scénář, který se Hooper a kameraman Danny Cohen urputně snaží zamaskovat tou kýženou estetikou a blízkými záběry na nádherné tváře (a často i nádherná obnažená těla) herců. Co se Hooperovi bezpochyby povedlo, je zobrazit bohémský život. Zobrazit tragédii hlavní postavy a donutit diváka s ní soucítit se mu již tolik nepodařilo.
Dánská dívka by mohla dostat přezdívku „instagram kinematografie“, kde je všechno tak krásné, symetrické a prvoplánové, ale zároveň tak málo přiblížené realitě, až to bolí. Kde nákup ryb na trhu je plnohodnotným kulturním zážitkem. Občas nás navštíví pocit, že se jedná o pečlivě naaranžovaný záběr (čemuž s největší pravděpodobností tak bylo i ve skutečnosti), až ztratíme niť vyprávění a přeslechneme ten který dialog. Což v podstatě nevadí. Přece již od začátku víme, jak to dopadne. Tak se kochejme!
