Spectre splnil očekávání, v patách má jen stín staršího bratra
Craigův čtvrtý Bond pokračuje pod taktovkou Sama Mendese v rekonstrukci špionážní klasiky. Po třech letech, kdy si Flemingův agent jejího veličenstva pohrával s myšlenkou na důchod, objeví divák hlavního hrdinu znovu ve velmi lidské poloze. Společně s divokými honičkami a exotickými lokalitami bude pátrat v Bondově minulosti, která váže a propojuje kvarteto filmů od Casina Royale po Spectre. Charismatický Brit s povolením zabíjet ale svádí souboj především sám se sebou - s bičem jménem Skyfall, který definoval moderní pojetí nestárnoucích příběhů.
James Bond (Daniel Craig) se bez vědomí nového "M" (Ralph Fiennes) vydá na vlastní pěst po stopě zanechaného odkazu z minulosti. Zatímco v Londýně vrcholí byrokratické boje o novou podobu MI6 a špionáže obecně, agent 007 pátrá po tajemném vůdci zločinecké organizace Spectre.
Jak moc těžké je následovat vlastní stín, ilustruje nová bondovka Sama Mendese hned na začátku. Po velmi podařené scéně z mexického svátku smrti se Spectre halí do typicky známé mozaiky s titulní písní Sama Smithe. Mírně kritizované Writing's on the Wall svou aranží i přes tahanější tempo přesně zapadá do amosféry nových "temnějších" Bondů. Je však následovníkem Adele a jejího oscarového Skyfallu. Srovnání s filmem, který je považován za jednoho z nejlepších Bondů v celé sérii, se znalý divák bohužel nevyhne po celých 150 minut.
Stejně jako ale staví oba snímky na pomyslné misky vah, nemůže si nevšimnout pokračujícího Mendesova mistrovství. Anglický režisér od zmiňovaného Skyfallu nepřestává přetvářet Jamese Bonda v zajímavý charakter, jehož příběh nekončí splněnou misí. Flemingova nejslavnější postava už není jen černobílá loutka v akčním balení. Příběh, který navazuje na předchozí filmy, ukazuje Bonda z jiné perspektivy, aniž by zanevřel na jeho klasické segmenty. Spectre znovu vyniká dobře mířeným sarkasmem a ironií (například scéna s myší), kterým velmi pomáhá Craigovo charisma. Je vynikající i v akčních sekvencích a divák se v kině ani na minutu nenudí.
V dobře známých pasážích poté najdeme jak martini s vodkou, tak rychlá auta i reference na předchozí bondovky. Snímky s agentem 007 jsou v příhodné situaci, kdy mohou ukázat něco nového v balení old school klišé od naivních Bondgirls po přepálenou a neskutečnou akci.
Skyfall ale zdvihl laťku velmi vysoko. Skvělé obsazení vůdce zločinecké organizace zůstalo využito jen z poloviny. Christoph Waltz nedostal tolik prostoru ani příliš dobrých vět ve scénáři, a tak předvádí svůj vynikající standard, který neurazí, ale nenadchne. Waltzova postava se taktéž musela vypořádat s jistou ikoničností (vřelé díky za aspoň krátkou referenci s kočkou) - filmařům jde však k dobru, že jí nadobro nezavřeli dveře. Dave Bautista se do role Hinxe hodí náramně, Monica Belucci je bohužel navíc. Na to, kolik se napsalo superlativů na vůbec nejstarší Bondgirl v dějinách, se mihne postava Lucii ve filmu jen krátce a téměř zbytečně.
Bondovské stálice (Moneypenny, M, Tanner) tiše podporují kolovrátek, kterému na otáčkách přidává byrokrat "C" (Andrew Scott) a pochopitelně Léa Sedyoux v roli Madeleine Swann, která dokazuje, že přitáhnout může i zajímavá - ne prvoplánově a nudně krásná - Bondgirl.
Verdikt nad novým příběhem 007 je nasnadě. Vynikající snímek jen lehce zaostává za svým starším sourozencem z roku 2012, je ale nutné, aby v zavedeném tempu pokračoval. Příběh v parafrázi bondovské hlášky protřepávat, nemíchat a rozvíjet do epického Craigova finále.
