Jurský svět: úchvatná cesta do minulosti, které ale chybí charisma
Před více než dvaceti lety vnesl slavný americký režisér a producent Steven Spielberg svěží vítr do trochu zatuchlých vod dobrodružných filmů. Jeho Jurský park vůbec poprvé přinesl na plátno počítačově renderované dinosaury, kteří vypadali jako téměř živí. Úspěch prvního dílu si vynutil natočení dalších dvou, poněkud slabších pokračování.
Volné pokračování staršího trháku
Na první kasovní megatrhák z roku 1992 volně navazuje nový akčně-dobrodružný snímek Jurský svět od režiséra a scénáristy Colina Trevorrowa, který je distribuován i ve 3D verzi pro kina IMAX. Spielberg pomohl novému snímku na svět tentokrát pouze jako producent, což je na něm také - bohužel - poznat.
Nádherný jurský svět
Děj nového megabijáku, který jsem měl možnost vidět právě v IMAXu, začíná částečně tam, kde skončil neúspěšný sen o vybudování původního Jurského parku. Na troskách zničené dinosauří rezervace se totiž investoři rozhodli vybudovat obří zábavní park s mnoha atrakcemi. Od výběhů s pozemními i mořskými dinosaury, přes naučné centrum, výletní panoramatický vláček, až po neškodné ještěry, s kterými si mohou hrát děti. Nutno říci, že tento svět je pomocí pokročilé počítačové animace vykreslen vskutku pohádkově. Mnozí diváci u Jurského světa asi zalitují, že je podobná ZOO zatím pouze nedostižným snem.
Když uteče dinosaurus
Jenže každá idylka má svůj konec. Protože manažeři parku v čele s hezkou, ale poněkud povrchní Claire Dearing (hraje ji Bryce Dallas Howard) chtějí překvapovat své návštěvníky stále novými, většími a děsivějšími dinosaury, nechají vytořit geneticky „upraveného“, obřího a velmi agresivního plaza nazvaného Indominus Rex.
Toto lstivé a poměrně inteligentní monstrum jim však uteče z výběhu, čímž mají posléze o zábavu postaráno. O odchyt jeho i dalších agresivních "milášků" se v rámci zaměstnanců parku pokouší i biolog Owen Grady, kterého si zahrál sympatický Chris Pratt. Jeho postava zároveň začíná ve filmu randit s již zmíněnou Claire. V druhé linii pak sledujeme osudy dvou malých synovců Claire, kteří přijedou do parku právě v době oné tragické události.
Rozporuplný snímek
Jak ono zůčtování se šedesát miliónů let starou minulostí Země dopadlo? Především je třeba poměrně nezkušeného Treworrowa pochválit, že je na něm znát dětské okouzlení „děsivými ještěry“ i chlapeckým dobrodružstvím. Mnohé z celkových záběrů imaginárního parku i samotných dinosauřích monster lze zařadit mezi doslova úchvatnou podívanou.
Například vodní mosasaurus, tyranosaurus rex nebo krvelační pterodaktaktylové jsou vykresleni tak, že z nich jde – především kvůli 3D - vskutku hrůza. Na druhou stranu občas z některých CGI záběrů až příliš čiší jakási umělost.
Až příliš mnoho klišé
Podobně rozporuplný je však i samotný děj filmu. Přes obstojný soundtrack od Michaela Giacchina je na snímku bohužel poznat režisérova nezkušenost. Navzdory pár povedeným bitkám a útěkovým scénám se Trevorrowovi příliš nedaří budovat napětí ani překvapivé situace. Celý děj je tak až na pár výjimek příliš předvídatelný a plný mnoha otřepaných klišé.
Mezi nejtypičtější z nich patří mnohdy nelogicky a náhodně vybité mobily hlavních hrdinů, podivuhodně nesmyslné chování – jindy celkem inteligentních hlavních postav nebo opakování některých scén z předchozí dinosauří trilogie, pouze v bombastičtější verzi než minule. Tento biják tak přes svou svébytnost připomíná spíše pomník prvního Jurského parku. Z celého filmu také doslova čiší klišovitost. Až na pár vtipných narážek a povedených scén, tvůrci jakoby občas nevěděli, co dál s dějem.
Průměrné herecké výkony
Také herecké výkony nejsou příliš oslnivé, snad až na zmíněného Chrise Pratta, který svou roli potřeštěného dobrodruha zvládl obstojně. Na Brice Howard se sice dobře dívá, ale ve své roli nepůsobí příliš přesvědčivě. Film nezachraňují ani známá esa, jako je Omar Sy z povedené Samby či další herci.
Lehce nadprůměrný biják bez inovací
Co říci závěrem? Jurský svět je na jednu stranu úchvatným dobrodružným filmem, který nezklame mnohé děti a dospělé, pokud od něj nečekají mnoho. Dokáže zaujmout zejména unikátním zobrazením dávno vyhynulých ještěrů ve třetím rozměru, několika vtipnými hláškami i jistou hravostí. Nedá se mu také upřít snaha o důstojné pokračování prvního Jurského parku, když kvalitativně stojí mírně nad jeho druhou a třetí částí.
Jenže jakoby tomuto filmu, který postrádá nápaditý scénář a lepší herce, něco chybělo. Bez 3D verze nemá možná ani cenu snímek vidět. Snad schází onen pověstný šarm, který nepostrádala Zemanova velmi stará a na svou dobu revoluční Cesta do pravěku nebo i první Jurský park. Doufejme, že možné pokračování Jurského světa, na které je ve filmu našlápnuto, dopadne lépe.
