Vybíjená: Vieweghovo partičkovské vzpomínání
Už několikrát jsme to na plátnech kin viděli. Z dětí se stali puberťáci, z puberťáků dospělí. Koloběh života, který nás nutí zastavit na chvíli ručičky ciferníku a ohlédnout se na naše úspěchy a zklamání. Vybíjená v režii Petra Nikolaeva přináší nostalgický příběh, ve kterém bývalí spolužáci přemítají, jestli jejich tehdejší vrabec v hrsti není po letech už jen holub na střeše.
Ústřední trojice kamarádů Jeff, Skippy a Tom (Sokol, Genzer, Suchánek) žijí svojí malou grotesku i několik let po absolvování gymnázia. Kvůli nepřízni osudu se stále nacházejí pod jednou společnou střechou a ve svém staromládeneckém příbytku přežívají v úsměvné parodii svého studentského života. Ze všedních dnů je vytrhne sraz s bývalými spolužáky, kde společně bilancují nad tím, zda životní nadhled po letech přece jen nezvítězil nad povrchní krásou.
Film podle románu Michala Viewegha může rozdělit publikum do dvou skupin. Jedni si film vychutnají, protože obsazení skýtá jejich oblíbenou televizní Partičku, krásné ženské hrdinky a sympatické outsidery. Společně s tím scénář představí typický školní sraz po letech, kde dochází k humorným situacím a na závěr přinese i nějaké to ponaučení, se kterým musíme souhlasit, ať už chceme, nebo ne. Druhá skupina bude lehce přejedená improvizačním triem (ve kterém se ale neomrzí sarkastický Ondřej Sokol), znuděná plotem jako vystřiženým ze Sněženek a machrů po 25 letech (navíc s účastí Michala Suchánka) a zklamaná tečkou s prostým poselstvím, které nám filmaři servírují naprosto běžnou neoriginální cestou.
Z negativů určitě nelze vinit autora předlohy Michala Viewegha. Vybíjená je částečně autobiografická a to, že je příběh několikrát ohraný, je logické. Každý si pamatujeme své peripetie a první lásky ze střední školy. Fanoušků knih českého novelisty je dost a do kin přijdou.
Pokud nebereme účast Sokola, Genzera a Suchánka jako jasné plus, můžeme určitě říct, že to platí pro jejich mladší představitele. Matějovský, Šášinka i Burýšek společně s mladou kráskou Evou (Bartošová) a ošklivkou Hujerovou (Vašková) jsou svěžím prvkem filmu. Neokoukané tváře, které mají dost prostoru, vyvažují své slavnější herecké kolegy. Casting na "mladé verze" hlavních hrdinů se povedl po herecké i vizuální stránce - za všechny můžeme jmenovat neuvěřitelnou podobu Simony Krainové s Lindou Bartošovou.
Nikolaev se ale jinak drží při zemi. V jednoduchosti je síla a emoce se nejlépe vyvolají hudbou nebo motivem samotným. Příležitostného dramatu se dotkne jen lehce a ve výsledku je takřka neviditelné.
Ve Vybíjené najdeme vtipné okamžiky, ale i tradiční šeď českého filmu bez invence a originality. Hudební doprovod už jsme také někde slyšeli a pokud titulní písní film otevřeme, tak ho pochopitelně musíme i uzavřít. Nenároční diváci nebudou zklamáni a najdou si ve snímku své momenty. Pro ty náročnější to ale možná bude báječných 94 minut pod psa.
