Chlapectví: Neobyčejný film o obyčejném životě
V jedné obyčejné americké rodině žije chlapec Mason, kterého si zahrál Ellar Coltrane. Kluk prožívá jako mnoho dalších dětí mezi kamarády, ve škole, ale především doma běžné dětské radosti a starosti. Později přichází dospívání s jeho problémy a vývojem. Zároveň s ním sledujeme i osudy jeho starší sestry Sam (v podání Lorelei Linklater), jejich matky a svérázného, ale férového otce, který však s rodinou trvale nežije.
Žila, byla běžná rodina
Tatínek si bere děti k sobě na víkendy, které s nimi prožívá spíš jako jejich starší kamarád. V průběhu let pak vidíme vývoj Masonovy matky, kterou si zahrála Patricia Arquette, stejně jako otce - Ethana Hawke. Zatímco maminka si dodělává školu, prožívá zklamání ze vztahů s muži a získává lepší místo, Hawke se mění z nevybouřeného frajera na zodpovědného otce, kterému postupně dochází, že mu ve vztahu k jeho dětem trochu ujel vlak.
Osudy celé Masonovy rodiny jsou spojené s častým stěhováním a několika nevlastními otci. Tito pánové nejsou rozhodně svatí – mají sklony k alkoholismu a agresi, proto je maminka i s oběma dětmi postupně opouští. Také hlavní dětská postava má různá období a image, což dobře pozorujeme na chlapcově vzhledu a účesech - nechybí potrhlý emo styl ani mnohé další.
Linklater dokáže překvapit
Ale není film s téměř tříhodinovou stopáží, ve kterém nenajdete žádné nečekané dějové zvraty, hrozivě nudný? Možná by tomu tak bylo v případě jiného tvůrce, než je Richard Linklater. Tomuto režisérovi a současně scénáristovi Chlapectví se podařilo něco, nad čím zůstává rozum stát. Natočit film s vcelku fádním příběhem tak, že většinu promítací doby vás nejen nebude nudit, ale občas mu budete mít chuť i zatleskat!
Kreativní Linklater totiž neustále diváky překvapuje svým inovátorstvím a neotřelým pohledem na filmové médium. Zatímco u snímků Sním, či bdím a Temný obraz využil techniku rotoskopie a neváhal se pustit do zpracování velmi neobvyklých témat, v trilogii začínající snímkem Před úsvitem dovedně vyprávěl o změnách lidského vztahu v průběhu mnoha let.
Netradičně poctivý způsob natáčení
Linklaterovu posedlost časovou pomíjivostí najdeme i ve filmu Chlapectví. Americký tvůrce ho totiž poctivě natáčel celých dvanáct let od léta 2002 až do podzimu loňského roku! Každý rok štáb točil jen pár dnů. Proč? Režisérovým cílem bylo zachytit herce v průběhu času a jejich skutečné stárnutí, bez masek nebo počítačových efektů. Na počátku snímku tak uvidíme sedmiletého představitele hlavní role, zatímco na jeho konci je mu již osmnáct let. Tato poctivost je vidět i na celém filmu.
Sem a tam v čase
Celý snímek tak balancuje na hraně celovečerního hraného díla a časoměrného dokumentu. V průběhu jednotlivých scén tak jakoby proletíme různými obdobími Masonova života, která jsou rychle načrtnuta, abychom se vzápětí ocitli zase v další situaci, vzdálené týdny nebo roky od té první. Přesto lze bez problémů sledovat hlavní dějovou osu chlapcova příběhu.
Ten nepostrádá povedené dialogy, stejně jako výborně emocionálně odvedenou atmosféru, během níž si mnohý z diváků vzpomene na vlastní dětství a občas bude nadšený, jindy dojatý. Linklater pomocí emotivně intimního způsobu vyprávění totiž dokázal povýšit banální příběh na výborný film, nutící k zamyšlení nad lidským životem a jeho překotností. Dobře to vystihuje věta na konci snímku konstatující, že časový okamžik využívá nás, nikoliv my jeho.
Dobré herecké výkony a popkulturní odkazy
Dobrý dojem ze snímku doplňují i chvályhodné výkony, jenž předvádí Coltrane i jeho filmová sestra Lorelei Linklater, která je dcerou režiséra. Bohužel oba dětští herci zůstávají ve stínu výborného dua svých "rodičů" – Arquette/Hawke. Zejména Hawke převyšuje svým charismatem a uvěřitelností zbytek hereckého týmu. Linklater asi moc dobře ví, proč si ho vybral pro důležité postavy několika svých snímků.
Je nutné vyzdvihnout i šikovné odkazy na konkrétní události a kulturní dění v průběhu několika minulých let, které vás vtáhnou do děje. V Chlapectví se dočkáme jak narážek na předchozího i současného amerického prezidenta, tak i čekání na nový díl Harryho Pottera, hlášek o Hvězdných válkách, počítačové hry Halo, stejně jako dobových songů. Více než povedeně trefný je též proslov otce o sexu nebo hysterický projev matky během Masonova odchodu na vysokou školu.
Až příliš nudný Mason
Ale film Chlapectví bohužel nemá jen samá pozitiva, stejně jako chlapecké dospívání. Mnohé ze scén ani nemusel film obsahovat, neboť nejsou pro děj vůbec podstatné. Mohl by klidně být o půl hodiny kratší. Snímku bohužel není cizí ani neustálý sled klišé, v nichž budete marně čekat na jakoukoliv odbočku nebo nečekaný dějový zvrat. Stejně se nedočkáte ani vybočení hlavního představitele z průměrné šedi.
Mason je ve filmu představen jako hodný, ale nepříliš zajímavý hoch, stejně jako většina dospělých lidí. Tato charakterová plochost hlavního hrdiny a nereálné kladné „dospělácké“ postavy (výjimkou jsou pouze nevlastní otcové) tak srážejí nejvyšší hodnocení tohoto jinak zajímavého díla. Přesto se jedná o vynikající rodinný film, který se bude líbit jak mnoha dospělým, tak i větším dětem. Avšak nemohu se ubránit dojmu, že nejde o snímek pro každého. Malou část diváků totiž bude asi nudit…
