Snímek Fair Play ukazuje, že hrát čistě prostě nestačilo

Píší se 80. léta minulého století, prezidentem Československé socialistické republiky je Gustav Husák, blíží se 23. letní olympijské hry v Los Angeles a na plné obrátky se rozjíždí smutná kapitola sportovních dějin – státem řízený doping, který se sportovcům podával v rámci programu specializované péče. Nejen o těchto závažných problémech pojednává snímek režisérky Andrey Sedláčkové Fair Play.

O státem řízeném dopingu se nikdy příliš nemluvilo, pro tehdejší sportovní funkcionáře a sportovce se stalo toto období naprostým tabu. Nikde se o tom moc nepsalo a najednou přichází do kin film, který je tímto skandálním obdobím inspirovaný. Dramatický snímek o životě sportovců i „obyčejných“ lidí v ČSSR, kteří jsou schopni udělat téměř vše, aby se oni nebo jejich potomci měli alespoň trochu lépe.

Film vypráví o mladé běžkyni Anně (Judit Bárdos), která se díky svým výborným výsledkům stává členkou Střediska vrcholového sportu. Odtud se rychle dostává do tzv. programu specializované péče, který jí má pomoci zlepšit její výkonnost. V čem tento program spočívá? Ve tvrdém tréninku, ale především v injekcích Stromby, které jí má její matka (Aňa Geislerová) pravidelně píchat.  Anna se skutečně zlepšuje a její trenér (Roman Luknár) si užívá chválu od svých nadřízených. Kvůli zdravotním problémům se Anna dozvídá, že Stromba není pouze vylepšený vitamín B, ale daleko větší „svinstvo“, kterým se ničit nechce. Proto se rozhodne injekce vynechávat a hrát fair play. Ale jde vůbec v té době dělat něco poctivě?

Fair Play je film se silným příběhem plný nepochopitelných událostí a zvratů, které mohou pochopit asi pouze ti, kteří tu dobu zažili. Co dokáže udělat bezmocná matka pro štěstí své dcery? Jak moc bolí, když rodinné nebo milostné vztahy rozbije emigrace a uzavřené hranice? Divákovi nedá moc velkou práci vžít se do pocitů hlavních hrdinů a prožívat jejich strasti, jako kdyby se týkali jeho. Jasně, mohl by tu být lépe propracovaný milostný vztah Anny s Tomášem (Ondřej Novák), ale upřímně, to bylo to poslední, co mě na filmu zajímalo. Jsem ráda, že se z toho nestalo jen milostné drama, které zatlačilo problematiku dopingu do pozadí.

Pochvala patří také skvělým hercům, kteří film pozvedli ještě na vyšší úroveň. Velkým překvapením je Judit Bárdos, které role skutečně sedla a zahrála ji tak, že jsem jí „sežrala“ úplně vše. Opomenout nemohu ani Aňu Geislerovou a Romana Luknára. V poslední řadě musím zmínit Igora Bareše, kterého v roli vyšetřovatele STB budete skutečně nenávidět.

Co napsat nakonec? Snad jen to, že Fair Play je po delší době hodně dobrý český film, který má hlubší myšlenku a smysl. Jde o působivý snímek, který nenechá diváky chladnými a který vyvolává mnoho otázek, především proč se to dělo? Proč to někdo nezastavil? 

Fair Play

drama


Ze stejné rubriky

Všechny
1 z 3